Momentální Status-> SuG new look



Society life... My problem...

19. srpna 2013 v 22:07 | řekněme, že nemám žádnou určitou přezdívku |  Diary
Řekněme, že vám tahle menší povídka o mě něco řekne...

Ležím schoulena sama v sobě a mojí zkrvácenou a týranou duši okopavají kolem do kola v trojúhelníku, znaky moderního života, každý na jedné straně.
Na dvou stranách je hádající se rodina, která se rozpadá nezvladatelným tempem. Pomalu se toto pouto, teré nás drželo k sobě, rozpadá a jako kdyby provaz znázorňující ono pouto se pomalu proměňoval v písek a rozsypával se pryč. Třetí znak je škola, neustálý tlak, který je proti mne vyvýjen mne neustále více a více utápí v mé duši a zakaluje mě temnotou.
Připadám si velice mala proti obrům tyčíím se po stranách trojúhelníku. Každý do mně kope vší silou a všichni mě kopou jedním směrem. Společně mě vlečou k samotnému konci propasti.
Najednou zastavili. Jako kdybych poslední rozhodnutí měla udělat sama. Stále nade mnou stojí ústa od ucha k uchu vysmátá ďábelským a zlomyslně temným úsměvem.
Se strachem se choulím do sebe a snažím se uspořádat chaotické myšlenky abych se mohla rozhodnout zda se rozhodnu, že počkám až mě zadupou nebo se svévolně rozhodu spadnout k branám pekla.

Tohle jsem psala... Když začali ony podivné pocity. Nebím jak to vyjádřit... Bylo to ještě tehdy, kdy byla škola... Teď... Bylo to lepší... Ale začala jsem mít z čehosi strach. Nevím z čeho... Nevysvětlím... a pak... jsem zkoukla Sala Samobójców... A byla jsem zase ve své povídce... Zase moc malá a schoulená...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama